Ozdravně z hor
v rubrice Mimoděj
Byli jsme na Šumavě nasát zdravého vzduchu a užít sněhu
Pěkné to bylo. Sněhu bylo mraky, a i když bylo teplo a odtával, zároveň neustále připadával další, takže nouzi o zimní radovánky jsme neměli. Bobování, sáňkování, stavění sněhuláků, běžkování, sjezdování, i nějaká ta kouláž proběhla. Pro mě bylo vrcholem pobytu asi to, že jsem se po dvanácti letech postavila na lyže. Co postavila, já na nich i jela. Já dokonce ani nespadla a na vleku se udržela. Standardně vyhlížející lyžař jsem ovšem nebyla. Nemluvím teď pouze o svém lyžařském stylu typu postřelený medvěd. Nejsem totiž fádní, takže jsem se na sjezdovku i pěkně přioblékla. Kampak na mě s nějakým super extra zimním ohozem. Já sjezduji v městské bundě a džínech – aspoň jsem na svahu k poznání (lyžařský styl typu postřelený medvěd k tomu ovšem jistě nemálo přispěl). Jednou jsem si vyrazila dokonce i v lyžařských kalhotech, zároveň tím, jak jsem přesvědčena, udala módu příštího roku. Kalhoty mi totiž ruply a postupně se páraly, až se dopáraly ke kolenům. Teď teprve se mi krásně jezdilo v pořádně rozkročeném postavení. Ostatní vybavení mi snad ani kritizovat nikdo nemohl, bylo totiž pořízeno v místní půjčovně ski. Sjezdovka na Špičáku, co se přepravy vzhůru týče, byla docela v pohodě, jelikož nás tam vyvezla sedačková lanovka. Větší legraci jsme si s Hugáčkem užili na dvoukotvě u nádraží. Zatímco výstup z ní jsme po prvotních problémech nakonec velice zdokonalili, v nástupu se nám dařilo méně a méně. Ještě, že jsme si zaplatili jen deset jízd, jedenáctou bych viděla jako "visí tam na kotvě, nožky má nahoře".
Zbytek pobytu byl ve znamení procházek do obou Rud, na Špičák, návštěv české i německé cukrárny, posezení v nádražkách a veselení se v chalupě, kde jsme pobývali. Tam jsme si roztáhli žaludky místní domácí stravou (se slzou v oku vzpomínáme hlavně na gulášovku), popili něco točeného, pánové i páleného, a skákali kolem ratolestí. Bylo to krásné, nicméně po takové dovolené by to chtělo ještě dalších čtrnáct dní v lázních.
P.S.: Děti hutné horské povětří skolilo (zdravého vzduchu a sněhu bylo asi až moc) a tak teď doma odsáváme, měříme teplůtky, srážíme horečky, nutíme pít, učíme pít a zatímco je venku slunečno a krásně, trčíme v bytě opět u Pejska a kočičky, Krtka a Medvědů. Tolik z ozdravného pobytu. Níže něco obrázků. Howgh!
Mikeš s Anež provětrali lopaty
Železná Ruda – kostel Panny Marie Pomocné z hvězdy
Bavorská Ruda
linkuj.cz vybrali.sme.sk
. .
.
