Potřetí
v rubrice PutáPutá
Jsme oslavili Tončiny narozeniny.
Už máme doma velkou slečnu s názorem, která své tříleté narozeniny oslavila vstupem do školky. Měli jsme z toho obavy, Toní je mamánek a vzteklina, co se ráda prosazuje. Ale kupodivu školku oblibuje a až na pár slz semtam zvládá bez problémů. Už tam i spí, byla nutnost, jelikož já jsem zpět v práci. S bráchou do třídy nechodí, ale ono nakonec dobře – byla by mu pořád v patách a oni si oba od sebe potřebují odpočinout. Takhle se potkávají dopoledne i odpoledne na zahrádce a jsou si vzácnější. Mikuláš je její "kamalád", jak nám tuhle sdělila. Kdežto Toňa je "Mikešova Tonička", což nám prozradila taky ona. Ale ve třídě si našla hned kamaráda, Štěpánka, se kterým prý rošťačí. Hned třetí den přišla se sedřenou hlavou, ale ani to ji neodradilo od nadšeného odcházení do školky. Snad už nenastane žádný zlom.
Tončí moc hezky mluví, neumí r, ř a u sykavky jí syčí trochu víc, než mají, ale vyjadřování má moc pěkné, skládá věty a používá slova, že se až někdy divím. A vím, že hodně toho má od Mikuláše. Občas teda, když chce něco honem vyprávět, zalyká se a nemůže popadnout dech. Moje máma tvrdí, že hýká jak Trávníček. Každopádně tím, že máme srovnání s Mikulášem, připadá nám, že mluví úžasně.
Je docela pohybově šikovná, zase si myslím, že úřaduje starší bratr jako vzor, protože Toňa se mu potřebuje ve všem vyrovnat. Co se týče pohybu, třeba kotrmelec, nebo kop do míče zvládá i líp než ten Mikeš. Drandí na odrážecím kole, šlapat se jí ale nechce, u toho se vzteká. Oblibuje plyšáky, které pořád hýčká a ukládá do kočárků, do postýlky a když není zbytí, tak třeba i do kšiltovky. A pak všechno s kolečkama, čím se dá nějak pohybovat – kočárky, nákupní košíčky, ale i auta, vláčky. Obstojně zvládá puzzle i duplo. Kreslí akorát sluníčka, k ničemu jinýmu se nám jí zatím nepodařilo přimět. Objevila nůžky, tak furt stříhá. Klasická holčička, vybírá si oblečení. Jak já moc nemusím růžovou, tak ona si k ní samozřejmě záhy našla cestu. V čem si hlavně vybírá, jsou trička – potřebuje, aby na nic byl obrázek, jinak se vzpírá si ho obléct. Taky si k narozeninám děsně přála růžovou peněženku a růžový auto. Auto dostala, peněženka je růžová jen částečně. Nějak pořád tu růžovou zcela neumím překousnout, snesu světle růžovou v kombinaci s hnědou, khaki – ale takovou tu zmrzlinovou nesnesu. A když už to musí být (dle Toni musí), pak aspoň ne v kombinaci s další růžovou. Naše madam to ovšem samozřejmě vidí úplně jinak. Je "pšece holka a lůžová je holčičí".
Holka jako když vyšije. Akorát ty vlásky už by jí mohly trošku poporůst. Stejně jako roste ona. Na tříleté prohlídce měla 96 cm a 13 kg.
linkuj.cz vybrali.sme.sk
. .
.
