Jarní
v rubrice Kartinki
Sice to v tuhle chvíli za oknem vypadá spíše na podzimní, ale i déšť k jaru patří.
A my si jaro užíváme, co to jde. I proto možná blog spí. Dalším důvodem bylo dotahování semestru, který se skládal hlavně z psaní různorodých prací. Každopádně je hotovo. Ty krásné slunné dny jsme trávili téměř stále venku, zbrázdili jsme Kunratický les a to dokonce i na kolech. Já na něj sedla snad po osmi letech a nezapomíná se to, stejně jako lyžování. Mikešovi se při první delší jízdě odporoučelo malé kolo, takže jsme přistoupili k časnému narozeninovému obdarování, protože měl dostat kolo větší. Zvládl ho bravurně, ještě se musí naučit, že se nekouká po vejrech, když jede, a že z kopce je lepší přibržďovat, ne smykovat. Toňa se vozí wuxiovi za zády, ale jinak už přišla na kloub odrážecímu kolu. Akorát ji při jízdě pořád rozptylují broučci, které musí obdivovat či zašlapávat, a kytičky, co musí trhat a rvát si je po kapsách. Jinak jsme už prolezli mnoho hřišť, poseděli na zahrádkách u piva (a džúsu), byli okouknout nově otevřené Národní technické muzeum, v rámci festivalu Dítě v Dlouhé jsme se podívali na Pračlovíčka. Prostě je toho mnoho a ještě spoustu věcí v plánu.
Tady ještě na malém starém kole (nové jsem zatím nezachytila

Toní odrážečka

Lesní houpánky

Vyžití se vždycky najde

Na kole se líbí
V hospodě koneckonců taky

Chycena v síti

Rošťák s nezbytným klackem
PS: Novinky jsou, že Toní je přijata do školky a Mikulína čeká v červnu odstranění nosní mandle (měl během měsíce třikrát píchané uši, vcelku už po osmé, taksnad ten zákrok pomůže).
. .
.
úterý, 8.02.2011
Zimní kartinki
v rubrice Kartinki
Venku je až jarně, tak zavzpomínám na letošní zasněžený prosinec.
Sněhová královna na trůnu

Hřiště v létě, v zimě

Z kopce všemi způsoby

Třeba na bobech
Dojezd byl měkký

Když nejedou z kopce, stačí klouzačka


Houpačka prý taky není k zahození

Skříteček sněžný

Vycházka bobem

Na lyžích jen doma, na svahu zklamaly baterky. Ale docela mu to šlo a bavilo ho, takže se snad ještě letos vydáme a v akci ho vyfotím.

. .
.
sobota, 6.03.2010
Kartinki horské
v rubrice Kartinki
Opět po roce
Vydali jsme se opět nasát něco vzduchu horského, užít radovánek sněhových a narvat si bachor v jednom šumavského penzionu. Loni jsem stála po 12 letech na lyžích, jak jsem se pochlubila již zde. Letos jsem nehodila flintu do žita, naopak, pokoupila sobě prkýnka sněhová vlastní a jala se zdolávat další svahy. Vrcholem pro mě byla černá sjezdovka na Javoru, takto sjezdovka Světového poháru. Jela jsem ji velice turisticky a oddechově, ale sjela jsem a musím se poklepat po ramenou, no. Toto celé má malou vadu, že nejsem nikde na lyžích zachycena (dokonce ani na tu nahranou fotku před chalupou nedošlo, protože než jsme se k tomu dostali, moji milí servismani již odjeli s lyžemi směr Praha). Každým pádem jiných fotek máme dost, tak aspoň tady já a Mik v dáli na bobech 
Horský vzduch dětičky spolehlivě udolával 
V dáli zmiňovaný Velký Javor alébrž Grosse Arber, nejvyšší šumavská hora – ovšem už na německé straně 
Lanovka na Javor
Pohled shora na šumavské vrchy 
I s odborným výkladem
Mikuláš si horské radovánky užil se vším všudy 
Lopatoval
a boboval, sáňkoval, sněhuláky plácal, svezl se nejen v kabinkové, ale i sedačkové lanovce, sjel si s wuxiou sáňkařskou dráhu na Javoru. Jen to lyžování letos nevyšlo. Plánovali jsme mu půjčit lyže a zkusit ho na ně postavit, ale zprvu nevyzbyl čas a ke konci pobytu zase zasáhl déšť. Tak holt až příští zimu. Místo lyží si Mikeš vzal plavky a byl se vydovádět v bazénu. Taky dobrý prej. A to ani nemluvim o těch dvou cukrárnách. Lanové centrum v Železné Rudě – že by tip na letní výlet? 
Viadukt kousek od našeho penzionu
Nádraží v Rudě bylo styčným bodem, sem jsme přijeli a odsud odjeli, u nádraží se sáňkovalo, lyžovalo, v místní nádražce obědvala gulášovka. Koneckonců je tu i to lanové centrum. 
Na nádraží už čekáme na zpáteční vlak. Tak zase za rok třeba.
A až se mi vrátí moje fešné lyže, hodím sem fotku aspoň těch (bez té zdatné lyžařky, co je letos vyvětrala :))
. .
.
pátek, 19.02.2010
Šel jsem za šerifem
v rubrice Kartinki
Karnevalová

Nejdřív jsme chtěli Mika vystrojit do nádražáckého, ale nebyla k mání čepice jeho velikosti a průvodčí bez čepice prostě nemůže vyrazit, i kdyby měl třeba dvě plácačky. Na jeho kebuličku měli v blízkém hračkářství jen policejní helmu, ve které vypadal jako trubička a pak šerifský klobouk, který mu seknul parádně. Ke klobuku košili, džíny a hvězdu a bylo na karneval nastrojeno. Onehdy jsem si říkala, jak mladého pána pěkně držíme od zbraní, v domácnosti byste našli jen pistolku na vodu. A hle, už máme pistolníka. Původně jsme mu k masce pistoli pořizovat nechtěli, ale Mikeš u hraček ihned zavětřil a žádal si "ještě pistolu". Pořád je na tom ale ještě zásadně lépe než jeho bratranec, který mimo pistolí a pušek měl jen velice málo hraček. Když už něco na kolečkách, tak tank nebo obrněné vozidlo. Hračky i oblečení měl maskované. To by se mi doma teda moc nelíbilo. Ale zatím to u nás vypadá přece jen nejvíc na dopravní záliby. Dneska mi Mikuláš vyjmenoval, co všechno mu přinese Ježíšek: "A dostanu autobuš a ´laky a tunely a tlambaj. A taky metlo čé dostanu."Jo magnát to bude, až dostane celý pražský dopravní podnik.
. .
.
pátek, 22.01.2010
Chodovské fotoráma
v rubrice Kartinki
V novém – několikero obrázků z okolí přilehlého i z bytu samotného

Nový výhled z okna 
Ne tak úžasný jako starý 
Ale ten les pár kroků od domu to trošku napravuje.
Stále se nemůžeme zbavit krabic a pytlů. Potřebujeme sestavit a dodělat knihovny, abychom mohli zařadit knihy a tuhle šatnu použít na nezařazené hadry. Tak snad jednou z toho kruhu vystoupíme. Tady Tonička tahá z bedny oblíbenou knížku. 
Kromě nevybalených věcí se nám začíná hromadit i obalový materiál. Zatím nevychytáváme odvoz tříděného odpadu, takže stále narážíme na plné popelnice – pokud ovšem nejsou plné pořád. 
Obývák už vypadá celkem k světu. 
A děti si pokojíček zakrámovaly velice rychle. To jim problém nedělalo.
. .
.
středa, 16.12.2009
Klíče
v rubrice Kartinki
Od nového domečku, jak říká Mikeš

Zatím bydlíme v domečku starém a ten pán, co je v tom novém, bude pak bydlet tady, pravil logicky synátor. Pán už od včerejška bydlí jinde, klíče jsou naše, ale stěhování bude až v lednu. Do Vánoc nestíháme, skrze nemoce a práce a vlastně i ty Vánoce. No ale pak půjdeme do "Toho noného domečku (ehm, panelák z roku 1986), tam budu mít nonej pokojíček s Toničkou a máma a táta budou mít taky pokojíček. A budeme mít nonej balkon a nonej dítah a noný hračky. A budeme chodit na meto." Budeme to mít prostě parádní :)
. .
.
čtvrtek, 8.10.2009
Baboletní Žofín
v rubrice Kartinki
Nebýt včerejšího větru a spadaného listí, skoro bych věřila, že začíná léto.
A tak jsme vyrazili na Žofín 
Tóňa se proběhla 
A poválela Koukali jsme na Vltavu A na lodičky Zastavili se na jedno v Žofín Garden
A kluci se svezli ve vláčku
Na Žofíně jsme byli dřív než I. s klukama, tak šla Tóňa z kočárku a miminčí rychlostí jsme se vydali směrem k hřišti. Cestou jsme se kochali Vltavou, kam se chtěl jít Mik koupat. Na žofínském hřišti jsme nakonec příliš času nestrávili. Abych pravdu řekla, moc se mi tohle hřiště nelíbí, zvlášť když už i Tóňa je pohyblivá. Tady je prostě nedokážu oba hlídat a místní prvky mi nepřipadají extra bezpečné pro tříleťáka. Pokud mu teda nepomáhám (v Riegráku například ho vypustím daleko klidnější). Taky první, co bylo, že uklouzl po kovovém kluzkém žebříku na klouzačku a parádně si natřísknul holeň. Zanedlouho po nás na hřiště přibyla družina, čítající asi dvacet zhruba desetiletých dětí. Tonča mi pořád zdrhala a já ji odchytávala pod nohama zdivočelých šeřmířů plastovými lahvemi, přičemž jsem trnula, že se Mik nechá nakopnout divoškami létajícími na houpačce až do oblak. Nakonec jsem se radši přesunula s Tončou na lavičku před hřiště a litovala, že Mikulášovi nedala nějaké výraznější tričko. Toho naštěstí zanedlouho zaujala vrátka na hřiště, která ho zabavila do příchodu I. a ještě i nějaký čas poté. Po svezení kluků v místním vláčku jsme se přesunuli do Žofín Garden, kde mají příhodně dětský koutek a pivo, na které jsme dostali chuť. Zjistili jsme ovšem, že financí jaksi moc nemáme ani jedna, takže z piva fakt bylo nakonec jen jedno, velice ochotný a milý číšník dostal chabé dýško a navíc jako bonus jsem jim tam rozbila sklenici. Pro štěstí :) Takže ahóój
. .
.
pátek, 25.09.2009
Já
v rubrice Kartinki
První portrét matky by Mik

"Miku, ještě ruce a nohy." "Maminko, nemáš uce a noy." Hmm, škoda ale, že aspoň tělo nenakreslil. Takhle budou k vánocům furt samý čepice.
. .
.
úterý, 2.06.2009
Před bouřkou
v rubrice Kartinki
Tma jak v ...
 
. .
.
středa, 6.05.2009
Kartinky druhomájové
v rubrice Kartinki
Vyjeli jsme si přívozem na Dětský ostrov
Z přístavu vidět Pražský hrad 
A z lodi pak už Dětský ostrov 
A Mánes 
Na Dětském ostrově super hřiště. Za naším provazochodcem na druhém břehu Žofín 
Skvělá houpačka, tu mít doma 
Na Vltavě se čile lodičkuje 
Pavlač na zahrádce smíchovské restaurace Wigwam 
A domky ve dvoře také odsud 
. .
.
středa, 21.01.2009
Vyvařené umění
v rubrice Kartinki
aneb Co dokáže vykojený mozek

Podrobný návod: Kojeneckou lahev vložte do kastrolu, předpokládejte, že jste tam nalili vodu (nenalili!). Zapalte hořák. Ve chvíli, kdy ucítíte zápach, hořák vypněte, kastrol s bublající smrdutou hmotou vyneste na mráz. Po čase vyndejte již ztuhlý patvar. Vymyslete příhodný název, vydávejte za moderní umění. Prodejte??
. .
.
úterý, 26.06.2007
Tenhle domeček by mi teda nevadil
v rubrice Kartinki
I když vždycky říkávám, že dům mi nesmí do baráku.

. .
.
čtvrtek, 5.04.2007
Krajinka v zimním hávu
v rubrice Kartinki
Za okny slunce, jaro, skoro léto, tak proč nezavzpomínat na letošní zimu. I když nebyla věru dlouhá.

Foceno 25. 1. 2007, Praha, Hodkovičky, od nás z balkonu.
. .
.
úterý, 20.02.2007
Pozdrav z Mexika
v rubrice Kartinki
aneb Malý čutálista
PS: Škoda té mé nohy v koutě. Holt jsem fotograf na baterky.
. .
.
|
. . .
|