5, 3 a 3
v rubrice ŤapŤap

Pět let, tři měsíce a tři dny jsou právě Mikulášovi.

Už je to velkej kluk, vzrůstem ani tolik ne, má něco přes 110 cm (v květnu u doktorky vážil 14,5, teď má doufám aspoň 15 kg), ale uvažováním rozhodně. Taky ho už za rok čeká škola, což mě nepřestává udivovat. Občas pročítám staré zápisky, kde komentuju jeho "mluvu", skoro se tomu nechce uvěřit, že mu to moc nešlo. Co ten toho teď napovídá, má obrovskou slovní zásobu a potřebu mluvit téměř neustále. Ještě musí teda doladit r a ř, ale i to snad brzy zvládne. Teď, co jsou prázdniny a nechodí do školky, má přemíru energie a pohybuje se výhradně poklusem až tryskem. Taky přestal ve svých pěti letech spát přes den! Já už se skoro bála, že bude odpolední chrupku potřebovat i po škole.



Je učenlivý a zvídavý, momentálně ho nejvíc zajímají písmena a "čtení", které v jeho stylu znamená zapamatování si slov a jejich následné přečtení kdekoliv jinde – a že už si jich pamatuje hodně. Taky píše, asi i raději než maluje. Chce po mně diktovat písmena, která skládá do slov na papír – teď se právě věnuje sepisování dopisu Ježíškovi (ano, už v srpnu, počítám, že seznam ještě mnohokrát obmění). Když kreslí, tak většinou domy, paneláky, tramvaje a autobusy. Po návštěvě Liberce kreslil lanovky. A občas ho ukecám na kytku. Svoje obrázky zásadně nevybarvuje, to jen omalovánky, ale ty zase hodně pečlivě.
Rád jezdí na kole a leze, kde se dá. Na hřišti Kroužky na Vltavě mě ukecal, že vyleze na lanovou dráhu – za mého tichého trpení dole, nemohla jsem s ním, protože jsem blbec měla dlouhou sukni – to zvládl perefektně a navíc na sebe byl úžasně hrdý. A já též, i když dobrý pocit jsem dole na zemi neměla. Horší to má s míčem, vypadá to, že kolektivní hry pro něj nebudou ty pravé. I když si s míčem kope rád, občas mám strach, aby si při tom něco neudělal. Stejně tak chytání, zavírá oči a chytá naslepo – prý pravý syn svého tatínka. S vodou měl letos větší problémy než loni. Najednou se víc bál, a hlavně mu víc vadilo, že voda v bazénu je studená – aby mu nebyla zima, když náš hubeňur na sobě nemá ani gram tuku. Ale v průběhu léta se částečně otrkal a přestal na nás ve vodě viset jako přílepka.

Rád hraje hry, pexeso (tam nás s přehledem drtí), Člověče nezlob se, domino, Carcassonne. Rád hraje i na a počítači a je mi jasné, že budu mít časem co dělat, aby u něj netrávil většinu času. Taky hodně staví, vlakové dráhy i z lega.



Je citlivka, často uroní slzu pro maličkost. Zároveň je trpělivý a když si umane, že něco dokáže, zpravidla se mu podaří. Učil se teď vázat tkaničky. Když se mu to nepovedlo napoprvé, začal brečet, napodesáté se už vztekal. Ale nevzdal se a za dvě hodiny to už uměl. Neumí je vázat dokonale, rozvazují se mu, ale základ má a ono to chce trénink. V poslední době se vzdal dlouhodobého přání být doktorem pro děti. Chvíli se mu zalíbil kuchař (rád si čte recepty), ale teď je na programu strojvedoucí – "jako byl děda".
Ségru má moc rád, vyhrají si, pomáhá jí. Nedávno ráno vstali, Mikeš Toničce nandal pastu na kartáček, pak oběma k snídani udělal cereálie s mlíkem. Jeho osamostatňování mě malinko děsí, protože teď nás ještě hodně potřebuje, ale už je to ten pidi krůček pryč. Taky má paličák svoji hlavu a momentálně děsně odm louvací období, uvědomuje si sám sebe, mívá pocit, že je nejchytřejší, další odpoutávání se od rodičů. Patří to k tomu a za všechny jeho pokroky jsem ráda, ale i tak...



Za pár dní se vrací do školky jako předškolák a už se moc těší. Ségru bude mít ve vedlejší třídě a dobře pro ně pro oba – po těch dvou měsících spolu, ač si hrají sebevíc, si přece jen od sebe potřebují odpočinout.



PS: Vyndání mandle zvládl statečně, taky celý den víceméně prospal. Doma si pak tátovi stěžoval, že mu "v tý nemocnici žádnou mandli nevzali".

přidal valkil neděle, 28.08.2011, 22:03:00, Komentáře (0)

. . .

Bezva výstřih
v rubrice ŤapŤap

Mikuláš spiklenecky v tramvaji.

"Hele, tamta paní má bezvadnej výstřih."
"Cože?"
Mikuláš šeptá, že to slyší půlka tramvaje:
"Ta pani támhle má bezvadnej výstřih."
"???"
"No na hlavě jak má ty vlasy přece."

přidal valkil neděle, 27.02.2011, 13:02:00, Komentáře (2)

. . .

Mikulín chytrolín
v rubrice ŤapŤap

Mikešovy rozumy

Mikuláš vypočítává rodinné a jiné vztahy:

"Táta má babičku a dědu. Pak má kámoši, a taky má hospodáže, jak s nima chodí do hospod."

O budoucím povolání:

"Až budu velkej, budu doktol. Ale budu doktol plo děti, plo lidi ne."

Jak se to má s růstem zubů:

"Děda nemá zuby. Ještě mu nevylostly, víš? Teď má jedny ve skleničce, ale až mu ty jeho vylostou, nebude už muset jíst jenom kaši a vajíčko."

Čeho se bát:

"Já se bojím zahnědlýho banánu. Žlutýho ne, ale jak je hnědej, tak se bojím."

přidal valkil pondělí, 17.01.2011, 9:59:00, Komentáře (4)

. . .

Věta tázací
v rubrice ŤapŤap

na denním pořádku. A co je horší než Proč?

Mikuláš se už drahnou dobu vyjadřuje převážně dotazy. Proč lehce upozadnil, nejvíc teď letí Jaký? Jak to tak srovnávám, zlaté proč, na to se dá většinou odpovědět i vcelku smysluplně. S přídavným jménem jaký, jaká, jaké, mě už mnohokrát přivedl do slepé uličky. Četla jsem nedávno v jakémsi magacínu článek o dětských otázkách a jak jim máme na všechno odpovědět a ne děti odbývat slovy, jako je Nevím. Když už nevím, tak prý ve tvaru "nevím, ale zjistím ti to". Kolikrát mám ale fantazii vymýšlením všech těch proto odpovědí tak vyšťavenou, že na zjišťování už nezbývá mozková kapacita.

"Jaká je to polívka?"
"S nudlema."
"A jaká ještě?"
"Mokrá."
"Jaká mokrá?"

"Pojď, půjdeme do stínu."
"Do jakýho stínu?"
"Tamhle pod strom."
"Pod jakej strom do jakýho stínu?"

"Mikuláši, příští týden pojedeme do Kostelce."
Do jakýho Kostelce?
"No do takovýho města, kde se narodila babička a já.
"A kde bude ten Kostelec?

K jaký přibylo ještě Já?, což je univerzální dotaz téměř na všechno, co řekneme a ve velké většině se jeho samozřejmě netýká. Protože má taky krapet negativistický období, ihned si odpovídá: "Já ne!" Aspoň na něco nemusíme hledat odpověď my.

Aby nebylo otázek málo, přidala se i malá:
"Co je tadýý?" Nosí nám knížky, časopisy a my musíme popisovat. Ráno sotva rozlepím oko, už mi řve do ucha Co je tádýýý? Seberu všechny síly a za popisování ukazovaných obrázků popoháním Mikuláše. "Oblíkej se, jde se do školky." "Do jaký školky?"

 

přidal valkil pondělí, 28.06.2010, 10:23:00, Komentáře (8)

. . .

K jádru věci
v rubrice ŤapŤap

především logicky

Mikuláš si prohlíží fotky a najde mě tam těhotnou.
"Hele, mámo, tady jsem eště u tebe v bžichu."
Otočí na další a tam je jako miminko.
"Hm, tady jsi mě eště nesnědla, diď?"
"Mikši, ale mámy děti nejedí. V břichu jsi byl nejdřív úplně malinkej, pak jsi tam rostl a když jsi byl dost velkej, mohl ses narodit."
"Hm, byl sem v tom žaludku malinej a když sem dyrost, tak si mě dyhodila den," shrnuje situaci.
"A kudy myslíš, že jsem tě vyhodila?"
"Pusou pšece."
Vysvětlila jsem mu, kudy jsem ho ve skutečnosti vyhodila a brzy čekám otázky, jak že se do toho žaludku vlastně dostal.

Mikeš dumající nad přenosem neštovic na sestru.
"A bude mít ty neštovice taky Tonička?"
"To víš že bude, dáváš jí pusy, hrajete si, taky je dostane."
"A až je bude mít Tonička, já už je mít nebudu a pudu den, diď?"
"Asi to tak bude."
"A když jí dám teda pusu, bude mít ty pupínky?"
"Asi bude."
Okamžitě se k sestře rozběhne a začne ji zuřivě líbat.
"To chceš tak moc, aby ty neštovice dostala?" ptám se.
"Jo! Já už chci mít od těch pupínků konečně POKOJ."

(Povedlo se, Mikuláš už je bez, Toní osypaná od hlavy k patě. Pupínků bylo tolik, že jsem ani nemohla tečkovat, rovnou jsem mohla nahazovat zednickou lžící. Ale nejhorší už je za ní, horečky nejsou, pupínky ubývají, větší zasychají. Nevím, koho má ale Toní olíbat, aby už od nich měla konečně pokoj :))

Mik se po koupání zkoumá.
"Co mám pod pindíkem?"
"Pytlík a v něm dvě kuličky."
"Dje? Nene, já tam mám všecky. Táta mi je tam nasypal."

Jdu měřit Tonče teplotu.
"A ploč si beleš ten teploměl? Co s nim budeš dělat?"
"Na Toničku, musím ji změřit."
"Jo? A kolik bude mít metlů?"

Jinak už si všichni dosytosti užíváme otázkové období. Co, proč, jaký, jak? Otázky tvoří tak 80 % veškerého Mikuldova vyprávění. Nejhorší "proč" je takové, když se ptá na úplně obyčejné věci. Pouhé "proto" samozřejmě nezabírá. Badatel si žádá řádného vysvětlení.
"A proč sedíte na židli? Proč si bereš tepláky, táto? A proč sis ještě neslíkl pyžamo? A proč vezmeme kolo a půjdeme ven? Proč už je večer, když neni tma? A proč to nevíš?"

přidal valkil pondělí, 24.05.2010, 11:39:00, Komentáře (6)

. . .

Opijem šéé
v rubrice ŤapŤap

ve školce

Opijem se byla Mikulášova první smysluplná písnička, které bylo rozumět. Sice zpívá pouze "Opijém šéé, opijéém šéé, tadadádá, opijém šé, opijem šé, tydydýdý", ale je poznat, co to je a zpívá to od dob, kdy začal opouštět svou mateřskou mimozemštinu a přicházet na kloub češtině. Teprve až po tomto fláku se rozezpíval i klasicky. Myslím, že následovalo Pec nám spadla a Skákal pes. Což je, mám pocit, poznat daleko hůř, protože zatím to vypadá, že ze synka žádný pěvec nebude.
Říkala jsem si, kde asi v naší domácnosti pochytil písničku od Brutusu, když nemám pocit, že bychom vlastnili či dokonce někdy poslouchali. Pak z wuxii vypadlo, že to někde slyšel, zarylo se mu vehementně do mozku a on si doma zapěl. Mik se toho samozřejmě hned chytil a hned uměl, jak jinak.

Tuhle přišel ze školky a říká:
"Mami, tak jsem dětičky učil ve školce Opijem še."
"Hm, to je hezký teda," malinko jsem se zděsila. "A co na to říkala paní učitelka?"
"Nežikala nic, šla umejt h´nečky."

Tak teda nevím, co tam pořádaj za mejdány.

přidal valkil čtvrtek, 22.04.2010, 14:31:00, Komentáře (1)

. . .

Mikeš záchranář
v rubrice ŤapŤap

Máme wuxiu v nemocnici po operaci.

 

Vysvětlovala jsem Mikulášovi, kde táta je a že ho moc bolí bříško.

"Maminko, on tam měl tatínek moc delkej bolahej pdík, žejo?"

 

Pak jsem ho nachytala v chodbě, jak se obouvá. Ptám se, kam se chystá.

"Ža tátou do nemočniče. Muším ho jít ošobodit."

 

Za to by si zasloužil aspoň věnec buřtů, žejo?

přidal valkil neděle, 7.03.2010, 10:42:00, Komentáře (4)

. . .

Máš smůlu...
v rubrice ŤapŤap

aneb Mikovy hlášky

 

wuxia: Mikeši, pojď mi dát pusinu.

Mik: Nechci ti vůbec dát pusinu, máš smůlu.

 

Na cvičení, kde při nějakém cviku ležíme na zemi, mě Mikuláš chytl za ruku a spiklenecky říká: 

Budeme kamaládi, jo?

 

S tatínkem mi vybírají kytku a wuxia ukazuje na nějakou, která je v kýblu s vodou. Mikuláš káravě:

Tu přece nééé, to je moc těžký.

Po zdárném nákupu:

Dáme mámě kytici a když bude hodná, žekne děkuju a já žeknu ploším.

 

Cosi krájím, mlaďoch mě pozoruje:

A mámo, až budu tak malej jako ty, budu mít taky tak delkej nůž?

 

Při mytí nádobí:

Budu mít taky svoje nádobí, až budu delkej. A budu si ho mejt?

 

Ráno při oblíkání na wuxiu:

Dáháš to opačně, hlupáku.

 

Jinak wuxiu oslovuje pšíteli, mně říká malá (občas malá maminko) a oběma nám logicky říká oba.

"Obáá, poďte honem, Toninka tady dělá bo´del "

přidal valkil pátek, 12.02.2010, 8:33:22, Komentáře (0)

. . .

Jakpak je dnes u nás doma
v rubrice ŤapŤap

Stále veseleji. (Ehm, pomineme-li věčná nechlazení a úřednického šimla.)

Dítka se v rámci svých věků zdárně vyvíjejí. Tonča už lítá ostošest, zvládá spoustu nových věcí, rozumí. S mluvou se nijak nepřetrhne, i když žvatlá neustále. Vidím v tom následování bratrova příkladu. Skoro všechno je táta, akorát pejsek je pejtě. Jinak si u nás připadám trošku jak v kurníku, protože jedno z nejoblíbenějších slov je puťapuťa. Když vidí motýla a ptáky, mává "křídlama", dupe, vidí-li ježka, ukazuje, jak má zajíc dlouhé uši. Oblibuje knížky a některé vybrané nám nosí pořád dokola, abychom z nich četli, zpívali. Tu s Kočka leze dírou jsem na čas ukryla, protože denně to zpívat čtyřicetkrát mě trošinku zmáhá. Při jakémkoli náznaku hudby se pohupuje v kolenou a tančí. Dokonce, i když vřeštím já – což považuju bohužel za známku hudebního hluchu. Sama sebe kárá, když na ni huknu, hned dělá tytyty. Nejoblíbenější hračkou je teď houpající sob, na tom dovádí stylem, že se obávám, aby i se sobíkem neulétla do dáli. Taky se z ní stala parádní popelnice, zbaští, co vidí, nejlépe, pokud to vidí u nás. Miluje sýr, rajčata, mandarinky. Věčně v jídle loudavému Mikulášovi ujídá velice ráda z talíře. Pusinkuje nás, ale mazlení teď moc nedá, spíš nás používá jako vysokozdvižné vozíky. Nádherně vyjadřuje souhlas – kývá hlavou jak Hurvajs.

Mikuláš v Tončině věku zásadně kroutil hlavou, že ne. Negativismus ho dodnes neopustil. Na všechno nejdřív řekne ne, když se ho otážeme co, odvětí znuděně nic. Musíme ho nadrtit nikoli, hovno zvládne sám a hned bude mistrný uživatel jediných tří českých záporů. Momentálně ho hrozně berou barvičky, vodovky chce občas i do postele, zatímco plyšový Bart je v nemilosti vyhozen na zemi. Takže se s ním pokouším tvořit a připočtu-li k tomu i umění ze školky, nestačí nám skoro lednice na výstavku. Po několikerém píchání uší se z Mikuláše stal ORL odborník a vyšetřuje nás. Jednou voskovkou nám kouká do ucha, druhou má narvanou v puse a kouří. Asi mu budeme muset přečíst varování ministra zdravotnictví. Taky si Mik pořídil miminko. Vozí ho v kočárku, nosí v kapse a neustále volá: "Mámo, miminko bečí." "Tak mu dej dudlík." Vezme dudlík a vloží do úst imaginárnímu miminku. "Mámo, miminko nechce dudlík." "Tak mu dej napít." Miminku dá napít, dá ho spát, dá mu hračku. Pak miminko zmizí. "Tatí, nemám miminko." "A kde je?" "Lupiči ho sebrali." Pak se miminko zjeví za skříní, v kapse, v batohu a zase "bečí". Ve školce je Mikuláš spokojený, bulí, když tam pro rýmu nemůže. A už tam nemá Madenku, ale Kálku – dává jí při obědě okurku a nosí jí bačkory. Gentleman.

Doma spolu děti začínají blbnout, lítají tu po čtyřech a honí se po bytě. Mikuláš Toničce občas sice škodí, ale pak si k ní lehne a říká: "Můďu dát Tonince pušinku? A udělat malá malá? Pušinku na nošánek." Ona se ho co chvíli snaží obejmout a včera přinesla oblíbenou knížku na čtení jemu. Za chvíli nás nebude potřeba.
(Jó a to si lehnu s kafem a knížkou. Na neviditelné místo.)

 

přidal valkil úterý, 24.11.2009, 19:22:00, Komentáře (2)

. . .

Robin Hood naopak
v rubrice ŤapŤap

Chudým nedával...

V lékárně mi vrátili čtyři koruny. Zatímco jsem koupené masti všeliké uklízela do tašky, Mikeš se motal u pultu a prstíčky nenechavými šťoural do pokladničky, kam se mohl vkládnout obnos pro děti z dětských domovů. V tu chvíli se ve mě probudilo něco charitativního smyslu a dala jsem ty čtyři koruny Mikešovi: "Na, hoď je do kasičky." Zasvítila mu očka, obrátil se k východu a jal si ládovat mince do kapsy. "Ne, do kapsy, počkej, sem je hoď," ukazuju na plastové krabičce otvor na peníze. Dítko se tváří nechápavě. "Sem dej ty penízky," přemlouvám. V tu chvíli v lékárně ticho, všichni sledují scénu. Mikuláš rozpačitě stojí a znovu se snaží obsah narvat do kapes u bundy. "Mikuláši," zkouším znovu. "Pojď a hoď penízky sem." "Maminko, tčeba dáme kounky doma do šloníka, jó?" A rezolutně si je konečně natlačí do bundy.
Představa jak nebohému dítku rvu čtyři koruny (!!!), abych mohla přispět a ukázala se tak zaměstnancům i zákazníkům lékárny, mě zrovna netěší, a bohužel u sebe zrovna nemám kromě platební karty nic jiného. Zmůžu se tedy na: "No tak, jestli bude mít i v dalším životě takový přístup, nebude se mít špatně." A prcháme pryč, Mikeš spokojeně třímající vydobyté dvě mince, které doma hodí do pokladničky.
Jen šetři, barde, střádej, nadejde čas...

přidal valkil čtvrtek, 29.10.2009, 15:25:00, Komentáře (5)

. . .

Mik a touha po změnách
v rubrice ŤapŤap


Mik (zálibně kouká na kočárek s panenkou): "Mami, bude Mik taky malá holčička?"
Já: "Holčička možná, malá ale rozhodně ne."
Mik: ´"A póč?"

Mik (sleduje dvd): "Mami, budu já k´tek!"
Já: "Mikši a kdy?"
Mik: "V pošinci."

přidal valkil pátek, 11.09.2009, 8:16:00, Komentáře (3)

. . .

Tóňa tojí, homem ťoťák
v rubrice ŤapŤap

Ozývá se u nás od začátku měsíce, kdy si druhé robě poprvé stouplo.
Mikeš to pojal odborně a rozhodl se, že musí každé sestřino postavení řádně zdokumentovat. Teď už by nedělal nic jiného, protože za ty tři týdny už to mladá vcelku ovládá a stoupá si všude a u všeho, pokud možno u těch nejnebezpečnějších míst v bytě, jak už to tak batolata ráda. Zatím ale stále nepřišla na to, jak zpět k zemi a samovolně se kácela jen první týden. Teď stojí a stojí a stojí a řve a dál stojí a řve, dokud ji někdo z nás nepoloží (už i Mik se naučil), načež se zase o kus dál vyškrábe do výšky. Sakra, co mi to jen připomíná. A Mikuláš kolem ní poletuje a vyřvává: "Heje, mámo, Tóňa tojí, homem ťotit." Vůbec se konečně začíná rozkecávat a já snad i uvěřím doktorce, která pravila, že v něm všechna písmenka ještě musí dozrát. V poslední době v něm uzrálo čé, což je skvělá litera pro momentální Mikovo zdrobňovací období. Je teď samá opička, autíčko, babička, bebínko na kojínku, majinká Tonička. I když ji kárá, říká jí: (naštvaně) "Tytyty, majinká Toničko!" Posledních pár dní dozrává eš, což je skvělé, protože už říká například poším a ne popí. Hlavně se mu teda líbí žádat o šušenku, to je zcela samozřejmé. Nejlíp mu jdou ale zvolání, výborně totiž intonuje, takže jeho ahááá, když na něco přijde, nebo aje nééé, když se mu naopak něco nedaří, si doma vychutnáváme.
Přestože se v mluvě lepší ze den na den – já už aspoň nejsem vyděšená muteř a dokonce věřím i tomu, že jednou mu porozumí všichni – má stále dost slov, která znějí velice záhadně a češtině nepodobně.

Tu jsou některá (a fakt je, že už mi dělá stále větší problémy taková ufoslova najít):
pamimi – ponožky
agigi – kalhoty
popičke – v postýlce
ďáďo íďoďo – zdálo se mu něco ošklivýho – tohle dalo sakra práce a přemýšlení, než jsme rozklíčovali

přidal valkil středa, 24.06.2009, 20:49:00, Komentáře (8)

. . .

Schopen, odveden?
v rubrice ŤapŤap

Nějak nám to robě roste, včera se bylo zapsat do školky.

 

Čekala jsem, že se budou ve školce zajímat, jak mladík to či ono (ne)umí, aby dle toho zvážili, zda by z něho mohlo být zdatné školkové dítko. Nene, jen je důležité trvalé bydliště, případně sourozenec, popřípadě zaměstnání rodičův. U zápisu založili Mikšův spisek a za 14 dní uvidíme – ale je to napínavý teda, z 55 dětí berou 35, což nevím, kolik je procent, páč matematika nikdy nebyla mým oblíbeným předmětem. (Ehm, že je je to víc než půlka, vím.) Včera tudíž ani nechtěli vědět, jak Mikuláš vládne rodným jazykem, na to dojde až za měsíc na tříleté prohlídce. Onehdá jsme byli u doktorky, když vylezli pyšní rodičové s tříletou holčičkou a maminka praví: "Ty jsi ale šikovná, takhle pěkně paní doktorce zazpívat." Zděsila jsem se. Zpívat? Mikeš, který ani jedno celé říkadlo do kupy nedá? Třeba by ale mohl doktorce předvést, jak je zdatný v poznávání značek aut. Akorát otázka, jestli by věděla, co je keněněk například. Nebo by mohl něco čísel rozluštit, na to je synáček celkem šikovný, jedním z nejoblíbenějších pořadů jsou takto slosovací pořady. Mikulín pozná číslovky do 14, zbytek čte po jednom (a to všude, takže spz, čísla popisná, elektroměry, čísla dopravních prostředků), akorát ho jen naučit, že zprava se čte v úplně jiné zemi než na naší hroudě (že by ťapťapština opět?). Už se ovšem na toto tříleťácké představení docela těším.

Jinak doma stále veselo, Toňa se už 14 dní řadí mezi plazivce, což způsobilo hlavně to, že se nám děti začínají prát. Ona se už doplazí k hračkám a její vlastní miminkovské nezajímají samozřejmě. To Mikulášova autíčka, to je něco jiného. Mikeš se bleskurychle naučil říkat "můj", ač jsem si myslela, že oblíbené mojemoje období přeskočí. Takže Tončí zblejskne auto a už se k němu bleskurychle píďalkuje, pak ji zblejskne Mikeš, přiskočí k ní a začne jí auto rvát z rukou. To není asi úplně nejlehčí, protože poté, co se mu to podaří, se většinou on kácí k zemi a Antonii přitom převalí na záda. Potom řvou oba, pak já a tak různě dokola.

Taky už se na hřišti popral, což jsem skoro uvítala s radostí, jelikož on byl vždycky ten bitej, co přišel o hračky. Zalíbil se mu totiž kočárek s panenkou. Majitelka na chvilku svolila, že si ho může půjčit, ale Mikuláš nechtěl posléze vrátit a snažil se uplatit dívčinu svojí motorkou a autíčkem, dokonce i to nejoblíbenější červené nabídl. Nezabralo nic, tož sa pobili – vyhrála sice holčička, ale i tak. Ten výraz, když Mikuláš držel kočárek a hulákal na ni nějaké ťapťapské nadávky (spíš nakupená písmena, která ovšem vyrážel tak, že nebylo pochyb, jak jsou sprostá), byl úžasný. Ne že bych se teda těšila, že ho uvidím, až bude mydlit Toninu. I když u ní mám pocit, že bude pravej opak – teda ta holčička, co bude mydlit kluky a brát jim hračky. Uvidíme...

přidal valkil čtvrtek, 16.04.2009, 14:06:00, Komentáře (7)

. . .

Jak se žije s ufounem
v rubrice ŤapŤap

Šidi jaja

 

Šidi jaja jsme ještě nerozkódovali. Je to Mikulášova oblíbená fráze a zajímavé je, že ji venku vždycky huláká do lamp veřejného osvětlení. Že by to nebyly lampy, ale vesmírné komunikátory? A co asi znamená šidi jaja? Přivolává tím náš malej ufounek kamarády? Máme se snad chystat na invazi? Nebo naopak sděluje poznatky ze života na Zemi svým přátelům z vesmíru? A co na to Aštar Šeran?

přidal valkil středa, 4.03.2009, 14:23:00, Komentáře (9)

. . .

Zprávy z planety Ťapťap
v rubrice ŤapŤap

Trochu opět zanedbávám deníček, jelikož mi připadá, že toho není extra k zapisování.
Rozhodně jsem ho totiž nechtěla pojmout jako rodičovské zápisky, bohužel se to v to už krapítek zvrtává. Holt jiných extra zážitků než s naším robětem se mi nenaskýtá. Letos jsme ani moc nedovolenkovali. Jen týden strávili u bábiny na Vysočině, což byl odpočinkový zájezd se vším všudy (včetně kúpaliska, výletu do zóje, dobré a hutné venkovské stravy, jednoho pěkného mejdanu pod širým nebem a hezkého počasí). Pak se tradičně vypravili do Hugovic srubu na Slapy, kde teda nebylo hezky a pršelo, ale i tak jsme tam strávili tradičně podnětný víkend s rožněním a plšpeky. Teď už opět čekáme jako před dvěma lety – a to až se druhý potomek rozhodne vylézt, do čehož se mu evidentně moc nechce (divím se vůbec?).
Takže co psát dál, než okomentovat dospívání synátora, který těší tím, že už je až na noc bez plíny, spí naštěstí uspokojivě a začíná konečně rozvíjet mluvení. I když mluvení – opakuje po nás čím dál víc, ale jestli se tomu dá říkat řeč? Rozumíme mu v podstatě jen my a to ještě mnohdy s problémy. Na výslovnost je to totiž velice líné děťátko, pusu sice nezastaví, ale co z ní padá, jsou perly. Vždycky jsem obdivovala rodiče, kteří dešifrovali mluvu svých potomků, která mi připadala nerozluštitelná. Momentálně ale vím, že když chce Mikuláš uíuí, dal by si jogurt, když kouká z okna a hlásí papí, zajisté venku prší. Papí ovšem znamená ještě pálí, patří a trabant – což je jeho nejoblíbenější auto, se kterým i spí. Momo je motorka, ale i moucha. Momý je motýl a Homer. Gaga je vlak i pták. Když chce pít, řekne gougougou, což říká stejně, když chce odněkud sundat, nebo někam vysadit – tedy stejně, říká to s velice nepatrnou změnou intonace. Slov má opravdu hodně, ale zní jak z planety Ťapťap. Navíc mluvení hodně šidí, takže začne nějaké slovo říkat pěkně a nakonec ubírá pro něj přebytečná písmena, až ho zcela okleští. Například ahoj říkal krásně – najednou je z něj ají. Auto bylo obstojné auo, teď je to aaa. Jakmile se ovšem snažíme učit ho vyslovovat, řekne NE (to mu jde samozřejmě moc dobře), vypne sluch a máme smůlu. Jeho řeč huíhuíťapťap je přece nejlepší a je naše minus, že jí nerozumíme.

přidal valkil neděle, 24.08.2008, 11:01:00, Komentáře (3)

. . .